Gianni Rivera, který se narodil 18.8.1943 v Alessandrii v Itálii a ve své kariéře hrál pouze za 2 kluby a to jako mladík za rodnou Alessandrii a mezi roky 1960-79 za AC Milan je v Italském fotbale znám pod přezdívkou Bambino d’Oro (Zlatý chlapec). S AC Milan vyhrál Scudetto v letech 1962, 68 79, Italský pohár v letech 1967, 72, 73, 77, zvítězil v PMEZ- 1963, 1969 a PVP 1968 a
stal se nejlepším fotbalistou Evropy v roce 1969. S italskou reprezentací Evropský šampionát v roce 1968 a získal stříbro na MS 1970. Snad každý fanoušek zná tohoto ofenzivního záložníka, který okouzloval elegantním projevem. Ani jemu se však nevyhýbaly skandály. Vždy říkal to co si myslí. Mnoho lidí s ním souhlasilo, že jako fotbalista se těší menší pozornosti než by si zasluhoval. Toto Itálii rozdělovalo na 2 tábory, na ty, kteří byli s Riverou a na ty co byli proti němu. Jeho hra oplývala až neuvěřitelným přehledem, jeho přihrávky ničily defenzivy protivníků. Přezdívku Abatino- Slaboch dostal do vínku od novinářů a už se ji nezbavil.
Ve fotbalovém světě debutoval v klubu Alessandrie, ale jeho výjimečného talentu si všiml Inter Milan a v 16 letech v tomto klubu debutoval v Serii A, pak se však ještě na rok vrátil do Alessandrie. Ještě v tomtéž roce ho však koupil AC Milan za tehdy horentní sumu 65 000 liber. Podepsáním kontraktu v AC Milan bylo pro tento klub osudovým krokem na cestě k ůspěchům. Rivera se
rychle vypracoval v oporu týmu a ve 20-ti letech se stal 2. nejlepším střelcem klubu. Rok 1962 byl jeho prozatimním vrcholem kariéry. Poprvé tehdy vyhrál s AC ligu. Ligovým prvenstvím se AC kvalifikovalo do PMEZ a ten v následující sezoně bezkonkurenčně ovládlo. Ve finále porazilo Benfiku 2:1 a Rivera byl nejlepším hráčem večera. Přesto se až v roce 1969 dočkal první Zlaté kopačky pro nejlepšího fotbalistu Evropy udělovanou France Footballem. Toho roku totiž dovedl Rivera AC Milan k triumfu v PMEZ a rok předtím zvítězil v PVP. V národním mužstvu debutoval v 19 letech a od první chvíle patřil k ústředním postavám týmu. Na MS v roce 1970 se řadili Italové k favoritům, vždyť 2 roky předtím se stali mistry Evropy. Zahraniční odborníky překvapilo, že začali turnaj s Riverou na lavici náhradníků. Žasli jak moc asi bude dobrá Itálie, když si může nechat dovolit sedět na lavici takového hráče jako byl Rivera. Diskuse o tom, zda by měli hrát Mazzola a Rivera spolu nebraly konce. Jenže trenér Itálie
Valcareggi nasazoval od začátku Mazzolu a Rivera se tak dostal na hřiště až ve 2. půli. Opravdovou šanci Dostal Rivera až v semifinále proti Západnímu Německu. Svou brankou tehdy rozhodl o vítězství Itálie 4:3. Navzdory tomu, ale začal finále proti Brazílii zase na lavičce. Na hřište se dostal až na posledních 6 minut a Itálie nakonec prohrála 4:1. Když se Itálie vracela domů byla přivítána sprškou rajčat. Finálová účast byla pro Italy málo. Všichni sklidili nelítostnou kritiku, kromě Rivery.
Rivera si nikdy nebral servítky. V 70. letech se opakovaně připomínal kontroverzními prohlášeními. Jednou si vykoledoval zákaz startu svými prohlášeními na adresu rozhodčích, že nechtějí, aby AC Milan vyhrával a nadržují Juventusu. Proto nikoho nepřekvapilo, když se po ukončení kariéry stal politikem. Dnes se těší pozice uznávaného politika a dokonce byl už náměstkem ministra zahraničí.
