Gianni Rivera, který se narodil 18.8.1943 v Alessandrii v Itálii a ve své kariéře hrál pouze za 2 kluby a to jako mladík za rodnou Alessandrii a mezi roky 1960-79 za AC Milan je v Italském fotbale znám pod přezdívkou Bambino d’Oro (Zlatý chlapec). S AC Milan vyhrál Scudetto v letech 1962, 68 79, Italský pohár v letech 1967, 72, 73, 77, zvítězil v PMEZ- 1963, 1969 a PVP 1968 a
stal se nejlepším fotbalistou Evropy v roce 1969. S italskou reprezentací Evropský šampionát v roce 1968 a získal stříbro na MS 1970. Snad každý fanoušek zná tohoto ofenzivního záložníka, který okouzloval elegantním projevem. Ani jemu se však nevyhýbaly skandály. Vždy říkal to co si myslí. Mnoho lidí s ním souhlasilo, že jako fotbalista se těší menší pozornosti než by si zasluhoval. Toto Itálii rozdělovalo na 2 tábory, na ty, kteří byli s Riverou a na ty co byli proti němu. Jeho hra oplývala až neuvěřitelným přehledem, jeho přihrávky ničily defenzivy protivníků. Přezdívku Abatino- Slaboch dostal do vínku od novinářů a už se ji nezbavil.
Ve fotbalovém světě debutoval v klubu Alessandrie, ale jeho výjimečného talentu si všiml Inter Milan a v 16 letech v tomto klubu debutoval v Serii A, pak se však ještě na rok vrátil do Alessandrie. Ještě v tomtéž roce ho však koupil AC Milan za tehdy horentní sumu 65 000 liber. Podepsáním kontraktu v AC Milan bylo pro tento klub osudovým krokem na cestě k ůspěchům. Rivera se
rychle vypracoval v oporu týmu a ve 20-ti letech se stal 2. nejlepším střelcem klubu. Rok 1962 byl jeho prozatimním vrcholem kariéry. Poprvé tehdy vyhrál s AC ligu. Ligovým prvenstvím se AC kvalifikovalo do PMEZ a ten v následující sezoně bezkonkurenčně ovládlo. Ve finále porazilo Benfiku 2:1 a Rivera byl nejlepším hráčem večera. Přesto se až v roce 1969 dočkal první Zlaté kopačky pro nejlepšího fotbalistu Evropy udělovanou France Footballem. Toho roku totiž dovedl Rivera AC Milan k triumfu v PMEZ a rok předtím zvítězil v PVP. V národním mužstvu debutoval v 19 letech a od první chvíle patřil k ústředním postavám týmu. Na MS v roce 1970 se řadili Italové k favoritům, vždyť 2 roky předtím se stali mistry Evropy. Zahraniční odborníky překvapilo, že začali turnaj s Riverou na lavici náhradníků. Žasli jak moc asi bude dobrá Itálie, když si může nechat dovolit sedět na lavici takového hráče jako byl Rivera. Diskuse o tom, zda by měli hrát Mazzola a Rivera spolu nebraly konce. Jenže trenér Itálie
Valcareggi nasazoval od začátku Mazzolu a Rivera se tak dostal na hřiště až ve 2. půli. Opravdovou šanci Dostal Rivera až v semifinále proti Západnímu Německu. Svou brankou tehdy rozhodl o vítězství Itálie 4:3. Navzdory tomu, ale začal finále proti Brazílii zase na lavičce. Na hřište se dostal až na posledních 6 minut a Itálie nakonec prohrála 4:1. Když se Itálie vracela domů byla přivítána sprškou rajčat. Finálová účast byla pro Italy málo. Všichni sklidili nelítostnou kritiku, kromě Rivery.
Rivera si nikdy nebral servítky. V 70. letech se opakovaně připomínal kontroverzními prohlášeními. Jednou si vykoledoval zákaz startu svými prohlášeními na adresu rozhodčích, že nechtějí, aby AC Milan vyhrával a nadržují Juventusu. Proto nikoho nepřekvapilo, když se po ukončení kariéry stal politikem. Dnes se těší pozice uznávaného politika a dokonce byl už náměstkem ministra zahraničí.
1. Inter
2. AC MILAN
3. Atalanta
4. Juventus
5. Napoli
6. Lazio
7. AS Roma
8. Sassuolo
9. Sampdoria
10. Hellas
11. FC Genoa
12. Bologna
13. Fiorentina
14. Udinese
15. Spezia
16. Cagliari
17. Torino FC
18. Benevento
19. Crotone
20. Parma
